Historie kostela

Jedná se o jednolodní stavbu s párovými bočními kaplemi a bohatě zdobeným průčelím se dvěma postranními věžemi. Jedná se o nejkrásnější barokní stavbu ve městě, kterou postavili Jezuité po příchodu do Hradce Králové na místě zbořených čtyř domů. V letech 1654–1666 byl kostel postaven podle plánů řádového stavitele Carlo Luraga. Půdorys kostela je odvozen ze základního jezuitského typu chrámu Il Gesú. Fundátorem stavby byl plukovník lichtenštejnského pluku císaře Ferdinanda II. a majitel panství Kostelec nad Orlicí Kašpar Gramm. První mše se zde sloužila už v roce 1658. Stavba typická pro všechny jezuitské chrámy však byla vysvěcena až po dostavění věží a dokončení vnitřní výzdoby včetně kaplí, dne 10. října 1666 a to prvním hradeckým biskupem Matthiasem Ferdinandem Sobkem z Bielenberka. Od té doby byl kostel centrem duchovního i kulturního života ve městě.

V červnu 1762 vtrhla do města nepočetná, ale agresivní tlupa pruských kozáků, která zde rabovala a domáhala se výpalného. Dne 11. června 1762 založila v domě čp. 150 požár, který se větrem rychle rozšířil a nakonec vyhořelo 190 domů a s nimi i kostel Panny Marie a jezuitská kolej. Během požáru spadly obě věže a vyhořelo celé vybavení kostela, kromě jako zázrakem zachovaného oltáře v kapli sv. Ignáce. Nápis na oblouku nad kaplí hlásá: „Ignis ubi reliquas omnes exureret aras, haec una in flammis inviolata stetit – 1762 – Když oheň zničil všechny ostatní oltáře, tento jediný v ohni neporušený zůstal – 1762“. V roce 1766 byl kostel znovu obnoven. Nedlouho po té ale došlo v roce 1773 ke zrušení řádu Tovaryšstva Ježíšova a Jezuité museli město opustit. Kostel i s Jezuitskou kolejí připadl vojsku a stal se garnisonním (vojenským) kostelem pro početnou vojenskou posádkou, sídlící v tehdy nově zřízené městské pevnosti. Když v roce 1857 kostel armáda opravovala, vznikl na střeše kopule požár, který zachvátil nejen střechu ale i obě věže, v nichž se roztavily dva zvony a jeden byl značně poškozen. Od opravy v roce 1859 tak mají věže dnešní podobu.

V roce 1900 byl chrám svěřen Řádu Tovaryšstva Ježíšova. Jesuité znovu budovu zrekonstruovali. Opravy vnitřku prováděly v letech 1903–1904 a dále v letech 1941–1945. V noci ze 13. na 14. dubna roku 1950 však bylo opět násilně ukončeno působení Tovaryšstva Ježíšova a to nezákonnou likvidací a odvlečením jezuitů do internačních táborů. Další opravy již probíhaly bez jejich účasti 1987–1988. Venkovní omítky prošly opravami v letech 1925, 1957 a 2000. Průčelí chrámu na severní straně směrem do náměstí má dvě věže. Ve 4 výklencích stojí sochy jezuitských světců: Dole sv. Ignáce a sv. Františka Xaverského, výše sv. Aloise a sv. Stanislava. Sochy pocházejí z roku 1704. Výška věží je 44,2 m. Z původních zvonů se dochoval pouze jediný, zasvěcený Bohorodičce Panně Marii z roku 1766. Jeho hmotnost se odhaduje na 1280 kg. Ostatní zvony se buď roztavily při požárech, nebo byly zrekvírovány pro válečné účely.

Jaroslav Hrůza, Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Hradci Králové